Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Myslinka

Jak dokazují archeologické nálezy, datují se počátky osídlení zdejší oblasti až do doby bronzové. Kdy přesně pak vznikla samotná obec Myslinka, nám není známo, dá se však předpokládat, že původní osada byla založena někdy okolo přelomu 12. a 13. století. První historicky doložená zmínka o obci pochází z roku 1239, kdy ji tehdejší majitel rytíř Zdeslav z Malesic postoupil kladrubskému klášteru výměnou za dvě jiné vsi. Název obce během staletí prošel od svého původního známého tvaru "Mizlina" řadou změn - např. z roku 1783 pochází tvar "Mislinka", dnešní podoba "Myslinka" se objevuje teprve od roku 1848. Původ tohoto slovanského místního jména pravděpodobně pochází od českého slova mysl.

O historii Myslinky se nám bohužel dochovalo jen málo zpráv, velká část jejích dějin nám tak zůstává zahalena tajemstvím. V roce 1350 se objevuje správa, že usedlost v Myslince koupil kladrubský opat Jindřich od Petromily Dittrichové. V dobách husitských válek celý kraj značně trpěl průchody katolických i kališnických armád. Snad nejhorší byla situace v letech 1432 - 1434, kdy vojska Prokopa Holého marně obléhala přísně katolickou Plzeň. Velké škody během války zaznamenávaly také kláštery, sám kladrubský klášter byl roku 1421 dobyt Žižkou, husitská vojska také ničila klášterní majetky a plenila jejich hrady.. Mimoto kláštery odváděly válečnou daň a dávaly mnoho majetku do zástavy králi Zikmundovi, aby si udržel podporu šlechty. I když nejsou dochovány žádné písemné důkazy, je pravděpodobné, že Myslinka byla v těchto dobách odňata klášteru v Kladrubech a připadla k hradu Bělá. Hrad měli tehdy v držení páni ze Švanberka a po nich páni z Gutenštejna - do roku 1462 Burian I., po něm Burian II. Bohatý a po jeho smrti v roce 1489 panství získal Jan. Ten jej roku 1509 prodal Albrechtu z Kolovrat na Libštejně, který však hned v následujícím roce zemřel a panství se dostalo do rukou pánů z Roupova.

Po smrti Petra z Roupova bylo panství Bělá pro dluh roku 1536 prodáno Šebestiánu Markvartovi z Bělé. V této době byla Myslinka značně zpustošená, o jejím stavu vypovídá i fakt, že pole v Myslince museli obdělávat poddaní z Bdeněvsi. Celý majetek byl nakonec rozdělen mezi syny Šebestiána z Hrádku. Šebestiánův vnuk Dionysus se však připojil ke stavovskému povstání proti panovníkovi, za což mu byl po porážce stavů, dva roky po bitvě na Bílé hoře (1622), zabaven téměř celý jeho podíl. Myslinka se pak po 200 letech opět dostala ke klášteru v Kladrubech, který ji obnovil a zasloužil se o její opětovný rozvoj. V majetku kláštera ves zůstala až do roku 1785, kdy byl klášter v důsledku osvíceneckých reforem Josefa II. zrušen. Klášterní majetek pak připadl církevnímu fondu. Myslinku spolu s Čemíny o pět let později dostal do dědičného nájmu dvorní rada dvorské komory Jan, svobodný pán von Erben, který obě obce po snížení nájemné částky roku 1806 koupil. K roku 1788 měla Myslinka 19 popisných čísel.

Po Janově smrti v roce 1816 byl majetek rozdělen mezi všechny jeho děti (3 syny a 2 vdané dcery), již v následujícím roce však nejstarší syn Josef, svobodný pán von Erben, guberniální rada a okresní hejtman na Lokti, převzal sám všechna panství. Po jeho smrti v roce 1832 všechen majetek získala manželka paní Berta von Erben, rozená Turovská. Když bylo roku 1848 zrušeno poddanství, stala se Myslinka samostatnou politickou obcí. K tomuto roku zde žilo na 177 německých obyvatel v 21 domech.

V roce 1902 byla v obci založena německá jednotřídní škola, do této doby byla Myslinka přiškolena do obce Doubrava. V letech 1914 - 1918 ves prošla těžkým obdobím první světové války, po němž pak trvalo ještě řadu měsíců, než se život v obci vrátil do starých kolejí. V roce 1921 měla Myslinka 31 domů a žilo zde 248 obyvatel, z toho 29 Čechů.


Použitá literatura: Bukačová, I., Fák, J., Foud, K. Historicko - turistický průvodce č. 7 Severní plzeňsko II. Domažlice a Plzeň 1997. ISBN 80-901877-5-7